Historie vzniku judo

Každá země na světě se určitě může pochlubit vlastní formou neozbrojeného boje, která se dochovala z dávné minulosti. Její kořeny pocházejí z lidské pýchy. Zrodily se ještě před érou prvních písemných záznamů a ve svých počátcích byly mimořádně jednoduché. Postupem času, hlavně však díky vlivu geografů a kulturních činitelů, získaly tyto formy boje své vlastní charakteristické znaky. Zatímco země západní Evropy vytvořily a postupně zdokonalovaly zápasení a box, v Japonsku vzniklo judo, karatedo a aikido.

 

O judo se říká, že jeho otcem bylo jiu-jitsu (jiná užívaná forma přepisu: ju-jutsu, ju-jitsu), což je ve zkratce soubor technik(waza), které se používají v případě střetu s neozbrojeným nebo ozbrojeným protivníkem. Techniky jako YAWARA, KOGUSOKU, KOSHI NO MAWARI, HOBAKU, TAI-JITSU, WA-JITSU, TORITE, KEMPO, JU-JITSU, HAKUDA či SHIBAKU byly ve světě známé pod všeobecným pojmenováním JU-JITSU. Repertoár tohoto umění obsahuje škrcení (jime-waza), údery a tlaky na citlivá místa (atemi-waza), držení (katame waza),páčení (kansecu- waza) a kopy (geri-waza). Začátkem 17.století byly tyto techniky sestavovány do systémů a kromě pověstných samurajů se jim začal věnovat i prostý lid. 18. století je proto oprávněně považováno za zlatý věk ju-jitsu. V tomto období totiž nebylo oblasti či kraje, kde by se neobjevili mistři ju-jitsu. Školy ju-jitsu, které nesly jejich jména rostly jako houby po dešti. Jedna z nejznámějších, Takenouchi-ryu, byla založena již v roce 1532. Koncem éry Edo (v pol.19.století) vzniklo mnoho dalších škol, včetně Sekiguchi-ryu, Yoshin-ryu, Shibukawa-ryu, Kito-ryu, Jikishin-ryu, Kyushin-ryu a Tenjinshinyo-ryu. Postupně se vytvořily jejich odnože, v nichž cvičenci soutěžili s vlastními technikami. Každá z nich byla hrdá na tradice i pokračovatele. Během dalšího poměrně dlouhého období se ju-jitsu začalo měnit v systém uměleckých technik a způsobů, které podporovaly zejména vojenského ducha.

 

Od Ju-Jitsu k Judo

Judo, v jeho nynější podobě, navrhl a sestavil dnes již zesnulý Dr. Jigoro KANO, jenž vycházel z poznatků mnoha starých škol jiu-jitsu. Když mu bylo 18 let, byl fyzicky slabý a silnější mu často mu ubližovali. Jeho největší touhou proto bylo se stát silným. To ho přivedlo k rozhodnutí navštěvovat výuku ju-jitsu. Později se stále intenzívněji zajímal o techniky (waza). Byl totiž přesvědčen, že jsou nejen hodnotnou kulturní aktivitou, ale především národním odkazem. Uvědomil si, že každá škola má své nedostatky, ale při pohledu na ju-jitsu jako celek věřil, že po určitých reformách by tento komplex tělesných aktivit mohl být vhodný nejen jako vojenské umění, ale také jako tělesné cvičení pro širokou veřejnost. Během několika let pravidelného cvičení, výzkumu a objevů začal formovat systém, v němž chtěl na základě vědeckých principů spojit bojový trénink s psychickým a fyzickým rozvojem osobnosti.

Z praktického hlediska začal Dr.Jigoro Kano tím, že ze školy Tenjinshinyo převzal atemi-waza a katame-waza a ze školy Kito převzal nage-waza. Techniky, které vyhovovaly jeho vědeckým poznatkům přijal, jiné, nevyhovující odmítl. Skloubením nových a zaužívaných technik vznikl nový komplexní systém, který splňoval všechny nároky. Již v tomto období se formovaly i dnes procvičovaná randori a kata, která se postupně stala nejen předmětem přednášek a debat, ale i společenským a výchovným prostředkem. J. Kanovi se tak podařilo povýšit fyzický aspekt tréninku na úroveň intelektuální a morální výchovy, čímž v podstatě definitivně vytvořil nový systém. Pojmenoval ho JUDO, tedy jemná cesta“ nebo též „jemný princip

Změna názvu z jiu-jitsu na judo představovala výsledek značného myslitelského a tvůrčího Kanova úsilí. Zatímco staré ju-jitsu bylo „jen jedním“ z bojových umění, judo od začátku směřovalo k mnohem vyšším hodnotám. Jigoro Kano totiž velký důraz kladl také na duchovní a filozofickou stránku, čímž „jemné cestě“ dodal vysokého společenského kreditu.

Ve jménu dalšího studia, rozšíření a propagace judo Kano založil v roce 1882 cvičební místnost, známou po celém světě pod označením DOJO. Cítil, že při vyučování juda sehraje důležitou úlohu a rozhodl se ho proto pojmenovat KODOKAN (KO-vyučovat nebo cvičit; DO-cesta,princip; KAN-místnost, hala). Tím plně vystihl jeho význam a poslání. Především proto se v souvislosti s jeho systémem zaužívalo spojení KODOKAN JUDO. Ve svém prvním dojo v Chrámu Eishoji v oblasti Shitaya-Tokio, na pozadí jasného věku Meiji, začínal 23 letý J.Kano s dvanácti tatami. Především jeho vysokému úsilí a také jeho devíti žáků, vděčí judo dnešních dnů za svoji existenci.

Pro porovnání je však třeba říci, že judo Jigora Kana se poměrně liší od starého systému ju-jitsu, který byl orientován hlavně na vojenský boj. Kodokan judo má tři hlavní cíle:

  1. tělesný rozvoj
  2. sport
  3. rozvoj charakteru

Právě tak, jako je bojovým uměním, stejně dobře je sportem a zároveň i formou tělesného a duševního rozvoje osobnosti, založeného na vědeckých základech. Je to „cesta“ komplexního rozvoje osobnosti, jež je přístupná chápání lidí na celém světě. To všechno je vyjádřeno v následujících slovech, která se stala odkazem Jigora Kana Shihana:

„Judo je prostředkem co nejefektivnějšího použití fyzické a duševní síly. Toto cvičení znamená neustálé zlepšování se po psychické a fyzické stránce prostřednictvím sebeobranných technik. Díky získaným zkušenostem nabádá k poznávání podstaty „cesty“. Prvotním předmětem judo tedy je sebezdokonalování se, studium toho, jak má být pro okolní svět užitečným.

Znak, princip a zásady

Znak, který nosili členové Kodokanu, představoval kus rozžhaveného železa na pozadí hrubého hedvábí- symbol vnitřní tvrdosti a vnější jemnosti. Měkkost ovládá tvrdost a zároveň i sílu. Jestliže jedinec chce zdolat protivníka, musí se naučit využít jeho sílu a právě její pomocí ho porazit. Jeden z fascinujících momentů „jemné cesty“ je vítězství malého člověka nad velkým. Tento princip byl zděděn z jiu-jitsu.

Je všeobecně známo, že většina bojových umění z Japonska je pojmenována podle zbraní či metod, které se v daných odvětví používají. Jednou z výjimek bylo ju-jitsu, nazvané podle principů používaných technik. Jednotlivé školy zahrnuly „JU“ do názvu svého umění proto, že chtěly zdůraznit princip všech technik, stejně jako to, že jemné může kontrolovat hrubé.

Co vlastně „JU“ znamená? Tento čínský znak má několik významů: může znamenat „měkký, slabý“, „poddajný“ či „jemný“, ale také „harmonický“,“uvolněný“. Slovo ju-jitsu bývá interpretováno rovněž jako skupina technik, které jsou měkké, poddajné a jemné.

Po 40 letech vývoje judo od vzniku r.1882 hovořil Jigoro Kano o dvou hlavních principech, které se během vývoje objevily:

  • Seiryoku-Zenyo (maximální účinnost, minimální úsilí neboli co nejefektivnější využití těla i ducha)
  • Jita-Kyoei (vzájemný prospěch všeobecné blaho)

Jigoro Kano rovněž rozdělil judo na tzv. malé judo, jehož cílem je pouze vítězství ve sportovních utkáních a velké judo, které zahrnuje studium celého systému judo a užívání jeho principů v celém životě s cílem „dlouhým a vytrvalým studiem zlepšit sebe samého, a tím přispět ke zdokonalení lidské společnosti“.

O judu se dá se říci, že je to důkladně propracovaný systém učení a technických stupňů a to vše je podloženo osobním předáváním znalostí. Tento proces v sobě zahrnuje respekt žáka k učiteli a naopak. Jde tu o vzájemné porozumění a oboustranně dobré vztahy, které mají usnadnit předávání zkušeností. Je to jedna z příčin, proč se judo tak harmonicky rozvíjí v mnoha zemích. Judo je školou života, vycházející z podstaty existence : „Kde není vědomého úsilí, inteligence a charakteru, tam scházejí činy“. Judo, které je založeno na vzájemné konfrontaci, přináší člověku možnost poměřit si své schopnosti. Učí člověka sebeovládání a porozumění druhým. Je to škola společenské přizpůsobivosti, která má své pevné morální zásady, které se předávají z generace na generaci:

  1. ZDVOŘILOST : znamená respektovat druhé
  2. ODVAHA : poctivé jednání
  3. UPŘÍMNOST : říkat to, co si člověk myslí
  4. ČEST : dodržet dané slovo
  5. SKROMNOST : nevynášet sebe sama do nebe
  6. RESPEKT : bez něho není důvěry
  7. SEBEOVLÁDÁNÍ : udržet na uzdě svůj hněv
  8. PŘÁTELSTVÍ : je nejčistší z lidských citů

………JUDO je kyticí svázanou ze všech těchto květů…

Stará bojová umění, z nichž vzniklo Judo

Poté, co se ukázal Kodokan v zápase, Kanó veřejně shromáždil účastníky a řekl jim:

Bojovali jste jako mladí býci se zlomenýma rohama, v technikách, které jsem dnes viděl nebyla žádná přesnost nebo vytříbenost. Takové Judo, jaké jsem dnes viděl, jsem nikdy nikoho neučil. Jestliže si všichni budou myslet, že vyhrají pomocí brutální síly, bude to znamenat konec Kodokan Judo.

Opravdová znalost Judo se často vyskytuje v nesprávné formě a proto se často sleduje moderní sportovní Judo. Samozřejmě, že Judo pojmenováno a zpopularizováno Jigoro Kanem, stvořitelem Judo, je zcela odlišné, než moderní sportovní verze. Jednou z Kanových motivací k vytvoření Judo bylo uchování starodávných bojových umění nebo ryu-ha, jejich dlouhého dědictví a nasbírané zkušenosti ze století bitev a přísady, které zajišťovali styl dokonale individuálním pro člověka.

Často slyšíme lidi jak říkají, že judó je vytvořené z Jujutsu, že Kano vyloučil nebezpečné techniky a cvičení a výběrově složil jeho umění z experimentů s jednou nebo dvěmi starými školami. Může se zdát, že toto bylo hlavně Kanovo přání, uchovat stará umění. Je zde něco špatně? Jistě, a více než málo.

Kano byl více než mistr bojových umění. Byl to génius. Jeho zvláštní talent na bojová umění byl jeho schopností na rychlé vytřídění hlavních elementů a principů, které dělají techniky (waza), formy (kata) a umění (jutsu) úspěšnými. Toto mu umožnilo velice rychle předčít různé školy Jujutsu, učit velice dobře jeho vlastní studenty a to v kratší době než v jiných školách.

A tak se stal tento génius jedním z Jujutsu velmistrů (Soke) a všichni ho začali hledat a chtěli si porovnat své znalosti s jeho. Seznam tajných technik (makimono) byl založen Kanem a na oplátku byl dán starým mistrům koryu. Tento seznam se týkal souhrnu a kata, které byly učeny v jeho škole, v Kodokanu.

Díky němu bylo přineseno mnoho znalostí a proto byl jmenován ochráncem Koryu v Kodokanu. V knihách nebyl zapsán pouze Kanův trénink souhrnných cvičení a kata, ale také tajemství umění jiných mistrů, kteří po změně výuky rozšířili s Kanem Kodokan nebo se stali spolupracovníky k vytváření nových základních znalostí, u kterých se mohli ujistit, že jejich umění bude zachováno.

Nebylo by lehké, psát o všech uměních, ze kterých Judo vzniklo. A proto zde mohu napsat jen ty, které mi byly ústně nebo jinak předány od mých učitelů. Pokusím se ti zde srozumitelnou cestou říct a dát znalosti, které by ti mohly být užitečné.

Kanovými prvními učiteli byly Ryuji Karagiri a částečně i Heinosuke Yagi. Jejich školy jsou zcela neznámé, Yagi se také mohl jmenovat Yagyu, který mohl být známý prostřednictvím stylu Yagyu ryu. Kano také studoval Seigo ryu pod učitelem, jehož jméno není známé.

Yoshin ryu. Yoshiaki Yamashita a Isogai (oba později 10. Dany) byly také mistry Yoshin a Ten Shin Shin Yo. Yamashita byl Kanův nejbližší student (uchi-deshi), asistent a partner při exhibicích. Byl to právě Yamashita, Yokoyama a Nagaoka, kteří společně vytvořili první Kodokanský souhrn technik a instrukcí. Mistři Yoshin ryu, Katsuta Hiratsuka, Hidemi Totsuka a Takayoshi Katayama, se zúčastnili vytváření Kodokan Kata a souhrnu. Totsuka (Totsuka ha Yoshin) je škola, kterou Kodokan porazil v zápase v roce 1886. Yoshin ryu Jujutsu (Yo znamená „poddajný“ a Shin znamená „srdce nebo duše“) bylo vytvořeno doktorem z Nagasaki jménem Shirobei Yoshitoki Akiyama. Akiyama studoval v Japonsku válečné bitvy a léčitelství a v Jujutsu byl stejně dobrý, jako ve starodávném Koppojutsu a v jiných uměních. Přál si rozšířit si své znalosti a proto odešel do Číny, kde v r. 1600 studoval. Studoval tam léčitelství, katsu, různé bojové umění, zejména s údery a ty, které užívaly útoky na vitální body (Kyusho jutsu). Studoval také Taoismus, Taoistické léčitelství a bojová umění a akupunkturu. Spojil jeho trénink v Číně s Japonskými metodami a vytvořil souhrn 300 technik.

Tenshin Shin Yo ryu. Je dobře známo, že Kano studoval s Hachinosuke Fukudou a Masatomo Isem. Tenshin Shin Yo ryu Jujutsu má čtyři hlavní dělení technik. První je Go Waza (tvrdé techniky), včetně úderů, kopů, hodů, držení, škrcení a úniky. Druhá skupina je Ju Waza (měkké techniky) a zde patří také páky a aiki pohyby. Třetí je Katsu neboli Léčitelské umění. Studenti také trénovali rovnováhu a mohli cvičit sakatsu jizai (svoboda zabití a svoboda oživení ). Poslední skupina je trénink včetně Bugei Ju happan, trénink s osmnácti bitevními zbraněmi. Aby jsi porozuměl, jaké dovednosti a zkušenosti dostal Kano z Tenshin Shin Yo ryu, tak ti vysvětlím, že Tenshin Shin Yo ryu je splynutí Yoshin ryu a Shin No Shindo ryu Jujutsu. Nyní budeme projednávat původ Yoshin ryu. Druhá polovina Tenshin Shin Yo ryu je Shin No Shindo ryu Jujutsu. Shin No Shindo ryu vychází z Takeuchi ryu a bylo stvořeno Osackým policistou jménem Tamizaemon Yamamoto, který se specializoval na techniky úderů a znehybňovací nebo paralyzující techniky s držením. Shin No Shindo ryu je také škola Otsuky, které se později proslavilo pod jménem Wado ryu karate. Otsuka také prováděl exhibice Jujutsu. Povídá se, že Funakoshi vběhl na podlahu a řekl „Rozhodně budeš trénovat Tode (karate) na Okinawě. Tyto dvě části se spojili do formy Tenshin Shin Yo ryu díky mistrovi Sekisai Minamoto Masatari Yanagai, později se proslavilo díky Mataemonovi Isovi. Yanagi studoval Yoshin ryu, Miura ryu a Ryoi Shinto ryu předtím, než otevřel školu v městě zvaném Edo (staré Tokio). O tomto muži bylo mnoho příběhů. Jeden z nich je ten, že on a jeho student porazili velkou bandu psanců, kteří terorizovali Edo a jejichž útoky byly brutální a krvavé.

Kito ryu studoval Kano u Tsunetoshi Iikubo. Hidekazu Nagaoka, který byl mistr Kito ryu, on a další dva muži dostali od Kana Judan (10.dan) poté, co cvičili v Kodokanu. Kito ryu klade důraz na relaxační prvky, včetně aiki. Aiki je životní energie. Kito učí, že existují tři druhy energie:

v Ryoku nebo Riki

v Ki

v Shin

Ki se vztahuje k Aiki. Kito učí, že „kdyľ se dvě duše spojí, silnější vládne nad slabší….“Kito je také založené na principu Wa (harmonie, souhra, plynulost) a Ju (ohebnost, měkkost, jemnost). Jsou zde i bojové aplikace, celý systém je složený ze složených taktik, které se vztahují do Číny k mistrovy strategie Sun Tzu. Kito také učí, že člověk může být v souladu s vesmírem. Jsou v něm obsaženy prvky čínského taoismu. Kito nemělo obyčejný původ. Část Kito ryu tvoří příchod téměř legendy, která pochází z Číny, mistr Chen Yuan-Ping (také známý jako Chen Tsu U, Gin Chin Pin a Gempin z Japonska). Mistr Chen přišel v r. 1621 do Japonska a vrátil se v r.1638. Byl to učeň, který měl určité postavení u čínského dvora. Učil Taoismus od Lao Tzu a T´ung K´ao a Čínské bojové umění s obsahem prvků Ju. Tři putující samurajové (roninové) ho našli v Kokusei, kde učil „tajné umění.“ Jména těchto samurajů byla Fukuno, Isogai a Miura. Fukuno, poté, co se stal mistrem Yagyu Shingan ryu, se setkal se samurajem jménem Terada. Fukuno a Terada objevili Kito ryu a začali cvičit u Yoshimury a Takenady. Techniky Kito ryu jsou rychlé, plynulé, jemné a přímé. Techniky využívají vnitřní akce a vnitřní energie. Kito klade důraz na techniky hodů, kokyu techniky a také obsahuje formu aiki jujutsu.

Takeuchi ryu. Takano, Yano, Kotaro Imei a Hikasuburo Oshima byly blízcí kolegové Kana a účastníci vytváření Kodokanského souhrnu a kata. Takeuchi ryu zahrnuje bojové umění, ale je také hodně známé díky bokkenu (dřevěný měč), Jo (tyč) a Osae (znehybnění) technikám. Škola vychází z Daito ryu a bylo vytvořeno v r. 1532. Chumutaki Hisamori Daisuke Takeuchi byl princ, který žil v Okayama a studoval Daito ryu. Setkal se se starým bojovníkem jménem Takagi (ve snu), který mu vnukl principu, tvořící základ Takeuchi ryu. ©kola se stala známou pod jménem Hinoshito Torido Kaizan ryu, nebo „nejvyšší škola a vynikající v boji.“ Techniky Takeuchi ryu jsou rozděleni do pěti kyó (učení principů), vztahující se k Takedovým pěti principům – ikkyo, nikyo, sankyo, yonkyo, a gokyo.

Sosuishi ryu. Aojagi byl také při vytváření Kodokanského souhrnu a kata.

Daito ryu. Kano byl spojen s rodinou Takeda, která později vedla školu. Shiro Saigo byl adoptovaný syn Tonomo Saigo, Soke školy před Takedou. Shiro Saigo přišel do Tokia ve 14 letech a hledal učitele Jujutsu a následoval Kana, protože si ho vážil. Později opustil Kodokan a Daito ryu, když měl spory s dvěma učiteli, kteří ho vedli. Kano vždy poukazoval na důležitost znalostí, že nesmí být ztraceny. Zkonstruoval povinnosti Sokaku Takedy, který byl nástupcem Tonomo Saigo, tak že Takeda učil a odhalil skrytá tajemství (okuden) stylu Mochizuki a učideši Kyuzo Mifune mohl tyto tajemství přinést do Kodokanu. Toto rozlobilo Takedu, který se pokoušel zničit Kodokan při každé příležitosti. Takeda prý znal 3000 technik, pravděpodobně protože vždy býval pověřen učením a tak si zapamatoval mnoho technik. Mochizuki v tomto umění později dostal Judan (10.dan). Později byl Kenji Tomiki poslán k Morihei Ueshibovi, který vytvořil umění z Daito ryu a Yagyu ryu. Daito ryu má mnoho technik a včetně technik s mečem, tyčí. Je to Aiki Jujutsu, které je zaloľené na vnitřních metodách.

Fusen ryu. Mataemon Tanabe byl přiměn k odhalení vytvořeného souhrnu Kanovi poté, co došlo ke katastrofálnímu zápasu mezi školami v roce 1900. Fusenští bojovníci bojovali v Ne-waza ve wrestlingovém stylu a pravidla zakazovala smrtící techniky. Fusenská škola mohla vyhrát jakoukoliv cestou, ale jejich techniky nebyly bodovány. Proto Kano zavedl techniky v Ne-waza.

Jikishin ryu. Můj učitel mi řekl, ľe Kodokan se stále vyvíjel od prohry Fusen ryu. Později byl Jikishinský lid povolán ke dvoru a eventuálně i vyhrál v zápasech s velkým úsilím. Přebíjel ostatní slabší ąkoly, které tento styl už nikdy neporazily.

Sekiguchi ryu. Jushin Sekiguchi a Mogichi Tsumizu byly také Kanovými učiteli a také se účastnili vytváření souhrnu a Kata. Sekiguchi ryu je velice rozšířené umění a je známé především pro techniky zbraní.

Kyushin ryu. Eguchi založil Kyushin styl a tento styl byl také obsažen v Kodokanských Kata a souhrnu.

Shiten ryu. Hoshino se také zúčastnil vytváření Kodokanských kata a souhrnu.

Miura ryu. Inazu se také zúčastnil vytváření Kodokanských kata a souhrnu.

Kukishin ryu. Kikishin je hlavně známí pro boj na různou vzdálenost. Kano byl také expert na zbraně a tak není překvapující, že Takamatsu a Kano byli dobrými přáteli a kolegy. Takamatsova oblíbená technika beze zbraně byla ta technika, kterou teď známe jako Hiza guruma. Právě od Takamatsua přišla Hiza guruma do Judo.

Je jasné, že Kodokan byl v těchto dnech místem plným života. Kano se brzy stal centrem bojových umění v Japonsku a mistři se k němu přikláněli. Originální Kanovo Judo bylo čistě vytvořeno na hlavním stylu ryu-ha válečných umění. Díky zachování těchto starých bojových umění vzniklo Judo a několik kontrolních principů, které přetrvávají dodnes. Toto je základ pro Kanův Seiryoku Zen Yo nebo maximální využití těla a ducha, který dal základ pro fyzické umění. Kano souhlasil s tím, že principy všech těchto stylů jsou hodnotné, každá má vlastní výhodu, souhru okolností a příležitostí. A tak Kano vytvořil souvislý, důsledný rámec znalostí všech ryu-ha, které on studoval. Tento rámec a všechny znalosti tvoří Judo.

*Mnoho z těchto historických příběhů byly předávány jen ústně (kuden). V některých případech jsem nemohl jasně porozumět různým japonským slovům, a tak se omlouvám za některé chyby. Nepochybně je jich tam mnoho.

Autor: Steven R. Cunningam